1.prosince – Na svatého Eligia daleko široko tuhá zima má čtyři neděle trvati.

 P. Christus, 1449: Sv. Eligius

 

Eligius se narodil ve vzdělané a vlivné galsko-římské rodině, vyučil se zlatníkem v Limoges a pak odešel do Neustrie, dnešní severní Francie, kde pracoval s královským pokladníkem Babo. Ten ho doporučil franskému králi Chlotarovi II. jako rádce. Podle dobového životopisce měl zhotovit králi zlatý trůn, ale protože byl vynikající řemeslník a poctivý člověk, udělal z dodaného materiálu dva. To udělalo na krále takový dojem, že Eligia učinil správcem mincovny v Marseille.[1] Po Chlotarově smrti roku 629 učinil jeho nástupce, král Dagobert I., učinil Eligia svým hlavním rádcem. Eligius si získal velký respekt, když například sjednal mír s bretonským knížetem Judicaelem (637). Své postavení využíval k tomu, aby získával almužny pro chudé a vykupoval otroky, zejména Sasy, kteří se hojně prodávali na tržištích. Založil také několik klášterů podle irských pravidel sv. Kolumbána.

Po Dagobertově smrti roku 639 se Eligius snažil vymýtit simonii, prodej církevních úřadů, a roku 642 byl zvolen biskupem v Noyonu a Tournai. Většina obyvatel pozdějších Flander byla tehdy ještě pohanská a Eligius vynaložil velké misijní úsilí, aby je pokřtil. Založil řadu klášterů v kraji podél Severního moře a 1. prosince roku 659 nebo 660 zemřel a byl pohřben v Noyonu.

Zatím nikdo žádný komentář nepřidal.

Napište komentář